NOVINKY

Když už nám táhne na jedenáctý měsíc, panička sestavila můj nový standard.

Dnes ráno jsme se s paničkou vydali do lesa. Zezačátku poprchávalo, ale pak se parádně rozsněžilo. To vám byla švanda. Sníh jsem viděl poprvé, ale moc se mi líbil, lítal jsem v těch centimetrových závějích jak neřízená střela.

V pondělí jsme s bráškama a sestřičkama oslavili už 10 měsíců na světě. Takže jim všem posílám malý ňafanec za ucho:-)

A na závěr jsem přidal novou fotku, jaký jsem já to pomocník a pracant.

Toto letí, další měsíc za námi. A co jsem celou tu dobu dělal? Chodíme s paničkou do parků, tam vždycky potkáme nějakého kamaráda. Jednou jsme potkali kocoura. Tak jsem ho chtěl prohnat, jak to dělám tomu, co máme na zahradě. Jenže on se vyhrbil a začal prskat. Málem jsem nedobrzdil, ale aspoň jsem mu ústně vysvětlil, že si chci jenom zahrát na honěnou. Také často razíme do okolních kopců, občas zajdem do hospůdky. Tam se mi líbí, bývá tam hodně lidí a tedy i zábavy, jednou jsem dokonce i tančil:-)

Také jsem se rozhodl založit novou fotogalerii, abyste viděli s čím paničce moc rád pomáhám. Časem se snad více rozroste.

Nedávno jsem si vzpomněl, že jsem úplně zapomněl na tábor ve Varvažově. Takže konečně přidávám do fotogalerie pár obrázků z této letní akce na jihu Čech.

V neděli se konal pochod školáčků psí školky, kterou jsem navštěvoval. Tak jsme s paničkou taky vyrazili. Bylo krásné počasí, sešlo se nás hodně, přes dvacet, a páníčků ještě víc. Po dlouhé době jsem viděl svého spolužáka labradora Tedyho, takže jsme okamžitě začali dovádět.

Asi v půli procházky jsme si vyzkoušeli, co kdo umí. Tedy v podstatě všichni jsme předvedli sednutí a lehnutí. A šlo nám to:-)

Na rajčeti školky se můžete podívat na všechny účastníky pochodu.

Pořadatelé červnové Krajské výstavy psů v Hradci Králové přidali na svůj web fotky z této výstavy. Tak se můžete podívat, jak si to tam všichni užívali.

Panička je nyní trochu nastydlá, tak se pěkně válím doma (místo na zahradě). Vaří si pořád nějaké čajíčky, tak mi vždycky dá ochutnat medu. To je vám dobrota. Ale se slivovicou už se nepodělí, škudla jedna. A protože mám při tom válení trochu času, tak se pochlubím, co jsem dělal posledních pár dní.

Povedlo se mi přežužlat vodítko. To když jsem se nudil v Praze pod stolem u schůzky. Jenomže to vodítko bylo různě přepínací a odepínací, tak jsem si moc nepomohl.

Na návštěvě u babičky jsem si sednul před televizi a díval se. Ale moc se mi to nelíbilo, tak jsem jim to pěkně pověděl. To se zase nelíbilo paničce...taky mi to pověděla.

V parku jsme potkali kámoše Brita, se kterým jsem chodil do školky. Pořádně jsme se tam poproháněli a pak se šli zchladit do mojí oblíbené bahenní kaluže. Doma mě pak panička šupla do vany a celou tu krásu ze mě smyla.

A dneska jsem pochopil, co znamenají dva hvizdy na píšťalku;-)

V sobotu 24. září 2011 jsme se s paničkou vypravili na naší druhou výstavu. Tentokrát jsme odjeli do Liberce na 28. podještědskou výstavu psů, která se konala v areálu zahrady v Lidových sadech, hned vedle ZOO. Potkali jsme tam kamaráda Justina, anglického setra, se kterým jsme dováděli v kempu v Hradci Králové. Tak i tady jsme pobořili, co se dalo.

Před námi bylo asi čtyřicet psů, tak jsme přišli na řadu až v půl dvanácté. Tentokrát jsem byl ve třídě dorostu, opět sám. Rozhodčí byl pan Josef Němec a dostal jsem od něj tento posudek:

Sedm a půl měsíce starý pes, velmi perspektivní, ve vsech proporcích odpovídá standardu, srst odpovídá věku, velmi dobrý postoj i pohyb.

Jinými slovy velmi nadějný:-)

Protože bylo parádní počasí, tak jsme se po naší exhibici v kruhu vydali na procházku na Libereckou výšinu. Kopec nám dal zabrat, navíc vyhlídku opravují, takže jsme se zase otočili a vydali se zpátky. Zamířili jsme v vodní nádrži Starý Harcov, kde mě bavilo lekat holuby. Nakonec jsme došli až na náměstí k radnici, kde mě zase bavili jenom ti holubi. A pak už jsme vyrazili domů a jenom odpočívali.

Konečně se dostávám k Safari, které jsme navštívili už před měsícem, když jsme se vraceli z výletu za mamkou.

Dnes se pro změnu vrátím k výletu do České Skalice a za mamkou.

Na stránkách KCHLS si můžete prohlédnout fotografie z OVVR ve Varvažově.

Naposledy jsem sliboval, že povyprávím jak bylo v Safari. Ale mezitím se událo něco, čím se musím pochlubit. V sobotu 28. srpna 2011 ve 14 hodin 43 minut jsem obdržel diplom, že jsem úspěšně složil OVVR. Ze 17 psů jsem skončil na šťastném 7. místě s 220 body. Takže místo skazky o Safari, si můžete přečíst, jak jsem místo s tygry bojoval se střelbou a vodou.

V sobotu (13. 8.) ráno (na mě moc brzy) jsme s paničkou vyrazili na setkání Flat Coated a Curly Coated Retrievrů do Chlumce nad Cidlinou. Zevšeho to bylo setkání jenom FCR, ale mě to vůbec nevadilo. Panička se snažila fotit, ale my jí to zadarmo nedali. Ještě, že tam byli zkušenější. Já jsem si setkání náramně užil. Výlet ale nekončil setkáním, také jsme se jeli podívat za mojí mamkou do Police nad Metují a další den mi panička jela ukázat čerty v Safari. Že prý když budu zlobit, si mě odnesou. O tom ale až příště.

Dneska jsme si s paničkou vyrazili na delší procházku a to na kopec Chmelník. Z Chrochvic jsme vyrazili po žluté. A hned od začátku to šlo do kopce. Nejdřív jsem byl trošku nervózní, pořád moc nevěřím psům za plotem. Co když je v něm díra? Ale za chvíli jsme se dostali do lesa a tam už bylo fajn. Cestou bylo pár parádních bahenních kaluží, tak jsem to měl, narozdíl do paničky, i s osvěžovacími přestávkami. Ještě, že tak, aspoň jsem měl sílu na trochu tréninku, když jsme dorazili na tuhle louku.

Po serpentýnách a závěrečné rovince jsme konečně dorazili na vrchol. Rychle jsem to tam zkontroloval a rozvalil se na odpočívadle. Panička se kochala výhledem na Děčín a pročítala vrcholovou knížku, dokonce nás tam prý i podepsala. Pak zavelela k odchodu, ale vůbec se mi nechtělo. Když mi ale zmizela z dohledu, tak jsem se přeci jen vydal za ní. Dolů jsme šli jinou cestou, bez serpentýn, takže to byl pořádný sešup. Také jsem poprvé viděl datla, chtěl jsem si ho prohlédnout zblízka, ale on s tím nesouhlasil. Závěrečnou třešínkou na výletu bylo, když jsme dole pod kopcem v lukách potkali rodinu s borderkou. Tak jsem ji ještě, co mi síly zbývaly, prohnal.

V pátek 5. srpna mi už bylo půl roku. A protože už jsem vlastně dospělý, tak odteď budu já diktovat paničce, co tady má o mě psát (než se to naučím sám).

Takže v pátek jsme se byli podívat za kámošem Archiem a tetkou Sárou a vyšli si na procházku. Archieho už jsem skoro dorostl, tedy hlavně do výšky, už měřím 55 cm.

Dneska odpoledne po dešti jsme si udělali delší procházku. Nejdřív se mi teda vůbec nechtělo, byl jsem uprostřed odpoledního odpočinku. Ale venku nebylo dusno, tak jsem brzy ožil. To když jsme potkali supr labradora. To panička čučela, jak jsem ho proháněl! Pak jsme pokračovali dál k Loubí, na rozcestí se panička rozhodla, že zkusíme jít po neznačené cestě, ať jdeme taky novou cestou zpátky domů. No, věřil jsem jí, tak jsem následoval. Ale po hodině jsem se divil, že jsem zase na tom rozcestí. Ona se taky trochu divila, ale nová cesta se jí líbila, prý tam byly krásný skály a výhledy na labský kaňon. Nevím, já těm výškám a vyhlídkám zatím moc nevěřím. Na podruhé jsme to naštěstí už vzali známou cestou.

Dnes jsme po dlouhé době vyrazili na výlet za hranice Děčína. Dojeli jsme do nedalekých Markvartic. Odtud jsme se pěšky vydali k rybníku Stará Oleška. Příjemná procházka po modré vedla mezi lukami i lesem. U rybníka bylo prázdno, tak jsme s Ascharem trénovali aport z vody...oba:-)

A tady je několik foteček.

Máme za sebou první lovecký výcvik! V neděli ráno jsem sbalila lovecké vodítko, lovecký aportík a loveckého psa a vyrazila k Bezdězu. Dorazili jsme na louky pod hradem a paní výcvikářkou, tollerkou Bončou a jejím páníčkem jsme vyrazili k rybníčku. Ještě než jsme vyrazili se Aschar stihl poprvé seznámit s bažantem, ten byl ale voňavý:-) Cestou jsme si zkusili chůzi u nohy, to se mlaďoch pěkně předvedl, i když zatím jenom na vodítku. Pak jsme zkusili dohledávku a s malou pomocí se zdařilo. Zevšeho bylo nejtěžší ty spárky donést paničče. Pak jsme dorazili k rybníku a hafíci se okamžitě běželi schladit, Aschar opět svým klasickým způsobem: lehnout si na kraj do vody a hlavu vymáchat jak při praní prádla. Bonča pak ukázala, jak se nosí dummík z vody. Pak jsme zkusili prďolu. Byla to jeho premiéra. Hodili jsme mu dummíka tak 1,5 metru od břehu. A za našeho velkého povzbuzování rozvážně vešel do vody, chytil dummíka a dokonce přinesl až ke mně aniž by ho upustil. To bylo radosti:-) Tak jsme to zkusili ještě jednou, o kousek dál. Ale to už měl malý aportér krátký krk a plavat se mu nechtělo. Tak přišla na řadu opět Bonča. Cestou zpátky jsme ještě zkusili aport. Ascharovi se strašně moc zamlouval kožešinový dummík, takže přinesl jako starý mazák. Myslím, že jsme si všichni výcvik užili, psi se spolu pěkně vyblbli a vykoupali, páníčky u rybníka pěkně pokousali komáři:-)

Cestou zpátky jsme se zastavili u Máchova jezera. Tam jsem zjistila, že psi na pláž bohužel nemůžou, tak se Aschar aspoň pěkně vyválel v pořádný louži. Čímž se nám trochu oddálil odjezd...

V úterý byl opět krásný slunečný den a tak jsme zase vyrazili na Vlčí jezero. Tentokrát jsem s sebou vzala foťák, takže se můžete podívat, jak tam čertík dováděl.

Aschar nám v úterý 5. července zestárl už na celých 5 měsíců. Tak jsem po dlouhé době vzala do ruky foťák a trochu to zdokumentovala.

Ve středu bylo krásné letní počasí, tak jsme se s Ascharem vypravili na Vlčí jezero. Přijeli jsme a hned se schladil tím způsobem, že vystrčil zadek nad břeh a hlavu máchal ve vodě. Půl hodiny po nás tam přijela parta lidí s dětmi a třemi psy. Byli jsme zrovna na protějším břehu a když je prďola viděl, začal kňučet, že chce jít k nim. No samozřejmě, že jsme vyrazili:-) A tak tam dobrou půlhodinku s nima dováděl, při honičkách zablácený běhal přes deky, od vody se oklepával zásadně u dospělých. Ale hlavně v zápalu hry a samou radostí běhal tak daleko do vody, ze musel plavat! A vůbec ho to už nepřekvapilo, naopak se mu to zalíbilo. Takže máme za sebou prvních tak pět šest metrů kraulu:-)

Ve čtvrtek jsme zase někam vyrazili, tentokrát vlakem do Prahy. Schůzku opět vzorně prospal. Pak jsme se prošli od Národní třídy, přes Václavák až k Hlavnímu nádraží. Cestou jsme potkali pana Béma, ale stejně nejzajímavější byli na celé Praze holubi.

Ve čtvrtek jsme opět vyrazili na cesty, tentokráte pracovně do Pardubic. Po tříhodinové cestě vlakem byl čertík unavený, tak celou schůzku pěkně prospal. Zpátky jsme znovu natrefili na plný vlak, tak jsme cestu z Pardubic do Prahy strávili na chodbičce, kde už si ani kolemjdoucích vůbec nevšímal. V Děčíně dokonce poprvé vlezl sám do autobusu. Nestačila jsem se divit:-)

V pátek a sobotu jsem z Aschara udělala pankáče. To jsme vyrazili na místní vesnický festival. Trošku jsem se bála, jak to bude snášet. Jenže úplně zbytečně. Vystoupili jsme z auta a za dvě minutky potkali prvního psa - hravou fenku labradora. A od té doby byl na volno a dováděl, hudby si vůbec nevšímal. Zevšeho se v areálu seskupila docela slušná smečka, tak jsem nelitovala. Po deváté šel spát do auta, abych pořád nemusela hledat černého v černé tmě (a abych si taky konečně trochu užila festivalu:-). V noci jsme se přesunuli do stanu, kde mě vzorně zahříval (a naštěstí neprděl:-). V sobotu jsme spíše trajdali po okolí a hudbu poslouchali z dáli. A i když nám v noci na neděli pršelo, byl to parádní výlet.

A nakonec, ještě jsem našla nějaké starší fotečky, když byl u nás na návštěvě Archie

V sobotu 18. června 2011 jsem se s Ascharem zúčastnila naší první výstavy. Naše zážitky a výsledky (tedy zejména Ascharovy) si můžete přečíst zde, ale nedá mi to a posudek napíšu i sem:

4,5 měsíční štěně, hezká hlava, trochu volnější nůžkový stisk, tělo ve vývinu úměrné věku, kvalitní srst, s radostí se pohybuje. Šťastné štěně.

Nějaké fotečky z celého výletu jsou ve fotogalerii.

Tentokrát jsem přidala fotografie jak Aschar dováděl s Darkem, 14 měsíčním temperamentním královským pudlem.

Přidala jsem nové fotografie, když jsme s Ascharem byli u rybníka.

Vítám vás zde, na stránkách o mém psím kamarádovi Ascharovi.