NOVINKY

V neděli 25.10. mě panička vytáhla na druhé závody v obedienci, tentokrát do Kladna na 5. ročník závodu No borders.

Bylo krásné počasí, já se dobře vyspal a panička měla mooooc dobré pamlsky, tak jsem se snažil. Při odložení jsem vzorně ležel, jen jsem si pomaleji sedl, což mě stálo půl bodíku. Pak asi za necelou hodinku jsme šli na plac, už jsem se nemohl dočkat. Jako první na řadě byly polohy na dálku. Moje verze byla:

Panička: "K noze!"

Já: sedím u nohy

Panička: "Lehni!"

Já: ležím

Panička: "Čekej!"

Já: sedím

Panička: "Lehni!"

Já: ležím

Panička: "Čekej!"

Já: sedím

Rozhodčí: "Tak to máme nulu..."

Zato jsem ale dostal plný počet bodů za přivolání a překážku. Při odložení za chůze jsem si hodně rozmýšlel, jestli si skutečně sednu, a při odložení do lehu jsem si to, než jsme přišli ke druhému kuželu, rozmyslet nestihl. Takže jsem náš výstup zakončil druhou pěknou nulou:-) Ale i tak jsme celkově dosáhli na známku dobrá.

A ještě přidám několik fotografií ze semináře noseworku a čuchacích her.

Panička objevila sport jak šitý na míru přímo mě: nemusí se tam podávat žádné velké fyzické výkony, v podstatě si tam můžu dělat co chci, i se při něm vykoupu, nemusím se učit spoustu povelů, natož přesně a rychle, ale stačí jen jeden jediný. Pak už k němu potřebuju jen dobrý nos a ochotu kvůli skořici jít na světa kraj. Už asi tusíte, ano, je to nosework. Proto jsme poslední prázdninový víkend vyrazili na dalekou Moravu, k Olomouci, na čtyřdenní seminář noseworku.

Během první lekce jsem pochopil, že když si čuchnu ke spořici, sesype se na mě hromada pamlsků a pochval. Na druhé lekci jsem pochopil, že ta skořice může být i schovaná a že ji musím vyčuchat. No a na dalších lekcích se mi snažili vysvětlit, že když tu skořici najdu, že ji nemám sníst, slízat, odnýst, rozkousat nebo vyhrabat. A když jsme nečuchali, dováděl jsem s novýma kámoškama, prozkoumávali jsme blízké okolí, koupali se v potoce nebo jen tak odpočívali na sluníčku.

A od té doby máme doma vánoční atmosféru - byt nám voní po skořici a pomerančích:-)

5. září mě panička opět naložila do auta a odvezla do Bělé pod Bezdězem. Konal se tam totiž 23. ročník závodu O pohár hradu Bezděz. Letos mě sice vůbec nebavila část poslušnosti, ale zato speciální cviky (štěkání, áčko, překážka a kladina) jsem předvedl krásně. Díky tomu jsem získal o celých 20 bodů víc jak vloni, tedy 83 bodů ze sta. Tím jsem dosáhl na páté místo.

I letos jsme vyrazili na krajsou výstavu do Litoměřic. Ve třídě otevřené jsem byl sám a od paní rozhodčí Libuše Ubrové jsem dostal tento pěkný posudek:

4,5 letý pes, skus nůžkový úplný, typická hlava, hnědé oko, výborná linie šíje, hřbetu a nasazení ocasu. Pes má dobré předhrudí, hrudník, dobře se pohybuje. Srst je udržovaná.

Dostal jsem známku V1 a pohár za krajského vítěze.

A to je zatím vše, jdu čuchat skořici...